Blog ROZHOVOR S DATEcollective

ROZHOVOR S DATEcollective

19.11.2019 15:26


www.datecollective.com

 

 

 

DATEcollective dříve DATEphoto. DAvid a TErka z Olomouce, kteří nejsou jen profesními partnery, ale také těmi  životními. Zabývají se fotografováním svateb čtvrtou sézónu. Jejich nadšení z fotografování můžeme sledovat v každém projektu na kterém společně pracují.

 

Větší část jejich tvorby se soustředí na svatby, ale najdeme zde také fotografování rodin, produktovou fotografii, ale dokonce i fotografii architektury. Jak Terka sama říká, rádi fotí všechno, pokud zákazník přistoupí na způsob focení a jejich vlastní rukopis. Sami se netlačí do ničeho, kde by jim bylo nepříjemně a také proto se jejich fotografie stávají velmi sugestivním záznamem třeba i té vaší životní události. 

 

 

Jsme Terka a David. Začali jsme spolu fotit svatby. Moc nás to baví. "

 

Jsme introverti. Jsme nervózní před každou skupinovou fotkou. Nejjistější jsme, když můžeme splynout ve svatebním veselím. Vnímat detaily, nasávat atmosféru. Koukat se hledáčkem na to, jak lidem září oči v jednom z nejšťastnějších dnů jejich života.

 

 

 

..A TEĎ UŽ K ROZHOVORU..

 

Proč se specializujete právě na svatby ?

D: Na úplném začátku Terka fotila svatby sama. Nejdřív jenom v Olomouci pro známé a potom se jí ozvali první zákazníci na základě fotografií umístěných v soutěži Czech Press Photo. 

 

Ale to byly fotky s rysem, ne?

T: Je to paradox, ale ano. Jim ani tolik nešlo o fotografie svatby. Byli to architekti. Ženich z Ostravy a nevěsta z Vietnamu. Větší svatbu už měli tam, ale pro menší část rodiny chtěli ještě svatbu v čechách - konkrétně Beskydech. Neznali moc českých fotografů a tak si našli soutěž Czech Press Photo a zaujal je můj projekt.

D: A tak to vlastně začalo... Terka tam nechtěla jet sama a tak jsem jel s ní. Dalším  důvodem byla skutečnost, že přes týden jsme měli každý svou práci a o víkendech jsme chtěli být spolu. A tak jsme poprvé nafotili svatbu. Já jsem se tam trochu učil práci s lidmi a zjistili jsme, že nám to takhle vyhovuje.

T:  A taky se nám trošku změnil pohled na svatby celkově. 

 

V jakém smyslu ?

T: Vždycky jsem z toho měla strach a taky pocit, že je to vlastně něco nepříjemného, strašně náročného, málo placeného, nebo že si z toho naopak někteří jen dělají business. Rodiče jsou fotografové a trošku ve mě zaseli ty myšlenky, že to je tak trochu za trest. Dokonce někteří kolegové to přímo nesnášeli a já si taky říkala, že to asi musí být fakt hrozný! No a právě na této svatbě jsme viděli, že to může být opravdu pěkný a příjemný a že to vůbec není nepříjemné. Svatby nemusí být nevkusné a můžou je doprovázet i hezké vztahy v rodině.. Byli jsme nadšení a tak jsme do toho zkusili šlápnout. Domluvili jsme se, že to budeme rozvíjet podle sebe a uvidíme jestli nás to bude bavit a taky naše potenciální zákazníky.

 

Davide ty jsi před tím taky fotil?

D: Na magisterském studiu v Ústí na katedře elektronického obrazu ano, ale dělali jsme video a fotografii spíše technického charakteru.

 

 

 

Cítíte, že je to lepší fotit ve dvou, třeba že toho víc stihnete? Nebo cítíte podporu v tom, že tam na to člověk není sám?

D: Terka fotila sama, já ne. Ale myslím že je rozhodně lepší fotit spolu. Třeba loňskou sezónu jsme se snažili toho stihnout co nejvíc, ale vlastně jsme zjistili že nás to tolik nebaví a je to lehce kontraproduktivní. Vybrali jsme si práci, kterou si chceme i užít, a to ve dvou.  

T: Narazili jsme i na dny, kdy třeba se jeden z nás necítil úplně dobře a je velmi příjemné mít tam oporu. 

 

 

A není to třeba i tak,  že se příliš spoléháte na druhého? Já to nestihla, ale on to určitě má?

D: Na jedné svatbě se nám to skoro vymstilo. To je pravda. Tak jsme si později řekli, že budeme fotit tak jako bychom tam byli sami a pak se jen vyberou ty nejlepší záběry.  

T: Ale je to taky o komunikaci. Dojdu a zeptám se: Máš výzdobu? Babičky?  Nemám, tak jdu fotit.. snažíme si to hlídat.

 

Já třeba fotím svatby sama a je to velká honička a vůbec se nezastavím..

T: Ty vypjaté situace jsou tam taky, to je jasné. Někdy nevíš co může mít ten druhý za technický problém, cokoliv se může stát. 

 

Fotíte svatby už čtvrtou sezonu, je něco co se změnilo?

D: Já vnímám hodně,  že svatby podléhají módě. Před pár lety se hodně rozjel Pinterest a svatby v přírodě a teď se to zase hodně mění.

T: To co dřív bylo alternativní je teď vlastně normální. Dřív byly svatby v kulturáku, dneska venku na louce. Slýchávali jsme hosty, kteří poukazovali na to, jak je to v té přírodě zajímavé a jiné. Dneska je to v podstatě standard. Jako problém vidím to, že někteří mají svatbu venku, ale nemají k tomu takový vztah. Ale beru to tak, že je to každého volba.

 

 

 

Jaký druh fotek děláte nejraději?  Inscenované nebo přirozený dokument ze svatebního veselí?

D: Jak kdy. Někdy se cítíme komfortněji jen s manželským párem v povzdálí. Někdy se rádi ztratíme ve svatebním Veselí, liší se to podle konkrétní svatby. 

 

Kam si myslíte, že by se svatební fotografie měla tedy posouvat? Když jsme prošli cestou z kulturáku do lesa? Tak třeba industriál?

T: To jsme už taky fotili..

tak to jsem pozadu:)

T: Rozhodně k individualismu a autenticitě! Pokud jsem městský člověk a do přírody vlastně nejezdím, myslím že není důvod mít svatbu na skále. Myslím, že si to lidé začínají uvědomovat. Letos jsme měli krásné svatby v městském prostředí a bylo vidět, že se tam novomanželé cítí dobře. Rádi vidíme, že lidé nepodléhají trendům a dělají si to podle sebe a toho jací doopravdy jsou. 

D: Já myslím že to tam směřuje, aspoň my jsme takové svatby fotografovali. Působilo to na mě, že ta svatba korespondovala s tím jací ti lidi byli.

T: doufejme!

 

Potkáváte se s ženichem a nevěstou dopředu?

T: Záleží na okolnostech. Někdo to vyžaduje, protože je nervózní, někteří žijí bohužel hodně daleko a není to možné. Ale je dobré se potkat! Přece jen trávíme s nimi jejich velký a intimní den a je dobře, když vznikne aspoň malé pouto dříve než vytáhneme fotoaparáty. Je také dobré poznat jejich perspektivu a také, aby oni poznali nás. Každý řekneme svá očekávání...

 

Na co se lidi nejvíc ptají na schůzkách ? 

T: No tak hlavně si chceme ujasnit naše představy a taky to co je reálné. Někteří si nás vyberou, abychom zaznamenali krásné emoce, ale jejich vztahy v rodině třeba nejsou tolik vřelé. Nebo se taky stává, že si neuvědomí rizika počasí. Není možné nafotit sluncem zalité fotografie v dešti. Když jsme začínali, chtěli jsme vyhovět všemu, ale časem zjistíte, že to nejde a je dobré si dopředu říct i NE.

 

 

 

Jaké jsou třeba pro vás mantinely?

T: Třeba neradi fotíme tisíce skupinek. Myslím, že si pak ani neužijí ten den, protože jim pod rukama strašně rychle uteče. Je lepší mít jasno dřív než začneš fotit. Pak už není čas si něco ujasňovat.

Chceme odjíždět s dobrým pocitem, že vše bylo v pořádku, aby si novomanželé a účastníci svatby řekli, že to stálo za to nás tam mít.

 

"Ta práce pro nás není jenom odevzdat ty výsledné fotky, je to i přístup ke všem v průběhu celého svatebního dne." 

 

Co fotíte dál, kromě svateb? S čím se na vás mohou zákazníci obrátit? 

T: Já třeba ráda fotím rodinu v jejich přirozeném prostředí. Mně se líbí vidět, kde lidi bydlí,  jací jsou, jak žijí.

Ale nemáme to nějak vymezené, může se na nás obrátit kdokoliv s čímkoliv. Některé zakázky ale odmítáme.

 

Jde o to, že chceme, aby to souviselo s naší tvorbu a úhlem pohledu jakým to vidíme my. Nechceme se nutit do fotografií, které nám nejsou příjemné.

 

 

Ale tak atelier máte, sedíme v něm, tak co tu fotíte?

T: Fotíme tady, ale nejčastěji upravujeme fotky.  Dřív jsem seděla doma, ale loni na mě přišla trochu krize a člověk má taky sklony prokrastinovat. Myslím že je lepší oddělit včas pracovní a osobní prostor.

D: Já jsem hlavně designer skla, které tady například fotíme. 

 

A tak proč právě ty svatby jsou takové vaše specifikum?

T:  Jeden z důvodů je také, že to děláme pro koncového zákazníka. Máme okamžitý feedback. Například v předchozí práci pro větší korporát, bylo těžké získat nějaký smysluplný komentář, pochvalu a moc nevidíš tu hodnotu, u svateb přesně víš pro koho to vytváříš a jakou cenu to pro něj má, že ty fotografie neskončí jednou kampaní, která zmizí v digitálním světě. 

 

Objevuje se u vás třeba už trošku stereotyp?

D: Myslím že na to je ještě brzo, ale je jasné že někdy se nám třeba vstávat nechce, ale nakonec dne jsme rádi že jsme to absolvovali.  Občas se setkáváme s jinými fotografy, kteří se pohybují v tomto oboru déle a občas z některých cítíme vyhoření a nechuť se posouvat dál. Trošku cítíme, že by se nám to mohlo v budoucnu stát taky a tak se snažíme rozšiřovat portfolio našich služeb. Možná časem i upozadíme svatby před něčím dalším…

 

 

 

"Objevuje se u vás třeba už trošku stereotyp?"

 

"Nee..."

 

 

 

 

 

A co je ten nový směr? Je to tajemství?

T: Například by jsme se chtěli věnovat užší skupině lidi s kterými si budeme rozumět. Dělat třeba méně zakázek...prostě nepráskat to jak Baťa cvičky!

D: Jsme zatím ve fázi diskuse než praxe. Chceme, aby se lidé vraceli, například rozrůstání jejich rodin, rozjíždění jejich nových firem,. vytváření jakéhokoliv kvalitního vizuálního obsahu i včetně videa.

T: Chceme si vytvořit svoji klientelu, která se k nám bude ráda vracet. Tento osobní přístup je mi milejší. Slyšela jsem zajímavý podcast, kde Americká fotografka říkala, že je dobré mít tisíc lidí, kteří se budou vracet. .  tak jsem si to zkusila převést na Olomoucké poměry a snad by stovka stačila.:) Chceme se s těmi lidmi cítit dobře a trošku s nimi souznět. Myslím, že na těch fotkách to pak jde vidět.

 

Ovlivňuje vás takové množství svateb i v názorech, jak by měla vypadat ta vaše?

D: To je rozhodně otázka spíš na Terku, ale za mne a zvlášť po letošní nabité svatební sezoně, bych to viděl na malinkou nenápadnou svatbu s těmi nejbližšími.

T: Já to vidím stejně. Popravdě i když to máme rádi, jsme toho trošku překoukání a líbila by se mi jednoduchá svatba.